Chtěla jsem se vrátit k draculovské klasice

Uverejnené 18. 02. 2017, Autor/ka: Shaola

Anotácie sú na životopisy skúpe. Prezradíš nám čo-to o sebe?

Když jsem odesílala nakladateli svůj stručný životopis, dodala jsem s úsměvem, že víc informací, které by stály za zmínku, není. To už bych tam mohla jedině napsat, že umím péct medovník. Ale s tím se pravděpodobně nespokojíte, že?

Tak já to zkusím trochu rozšířit. Vystudovala jsem gymnázium v Ústí nad Labem a v podstatě hned nastoupila jako redaktorka do Českého rozhlasu. Původně jsem se ucházela o moderátorskou pozici, ale brzy se ukázalo, že mi mnohem víc sedí práce ve zpravodajství. Na těch pár let moc ráda vzpomínám. Dělat práci, která vás opravdu baví, je vážně výhra. Mohla jsem psát (zpravodajský jazyk je samozřejmě hodně odlišný od toho literárního) a pak tu bylo také kouzlo živého vysílání. V podstatě adrenalinový sport.

Můj manžel vystudoval teologii a díky jeho kazatleské práci jsme se před několika lety ocitli v Hradci Králové. Jsem za to vděčná. Je to úžasné město. :)

Ako si sa dostala k písaniu, čo ťa k tomu viedlo/inšpirovalo?

Vždycky jsem ráda psala a vymýšlela příběhy. Ještě v posledním ročníku střední školy jsem byla přesvědčená, že si vystuduji nějakou humanitně zaměřenou vysokou a vrhnu se na to. Dnes se nad tím musím pousmát. Najednou uteklo deset let, ze mě se stala dvojnásobná maminka, měla jsem za sebou patero stěhování, bydlení ve čtyřech různých městech a kromě toho, že mě nikdy neopustila vášeň číst cokoli, kdekoli a kdykoli, jsem na psaní ani nevzdechla.

Na začátku loňského roku jsem se shodou mnoha okolností proklikala na webové stránky pro fanoušky Ságy Stmívání. Stránky, na kterých amaterští autoři uveřejňovali své fanfiction příběhy. Ležela jsem v nich asi dva týdny. Některé věci, na které jsem tam narazila, byly vážně dobré. Tehdy mě napadlo, že bych to mohla zkusit. Mohlo to vyjít a nemuselo. Některé povídky jsou čtené, jiné ne. A ono to vyšlo. Pod jednotlivými kapitolami se objevovaly spokojené komentáře. A navíc mě to opravdu chytlo. Ten první měsíc jsem psala kapitolu denně a zhubla asi tři kila. :D

Tvoji fanúšikovia ťa poznajú najmä ako Karolku, ktorá píše FanFiction. Ako dlho sa tomu venuješ?

První kapitolu jsem uveřejnila prvního března loňského roku. Takže asi čtrnáct měsíců.

O čom bola tvoja úplne prvá FanFiction?

Jmenovalo se to Stmívání v Evropě. Takový pokus postavit děj Twilight k nám, do Čech. Hlavní hrdinka byla Češka, která nastoupí do malého soukromého nakladatelství a jejím zaměstnavatelem není nikdo jiný než Edward Cullen, který ale mluví perfektně česky a používá české jméno. Ta povídka se dá ještě dohledat na mých webových stránkách knihapribehu nebo na stmivani-ff.

Čo nám povieš o Knižke „Dvě zrcadla“?

Ten příběh má trošku komplikovanou historii a já mu za hodně vděčím. Loni jsem napsala fanfiction se stejným názvem, kde se objevil ústřední Twilight pár a ta kouzelná zrcadla. Děj byl ale hodně odlišný. Vystupovali v něm Cullenovi i vlkodlaci. Ten příběh byl dlouho nejčtenější ze všech, které jsem napsala. Když jsem se rozhodovala, o čem by měla být moje debutová kniha, padla volba právě na Dvě zrcadla. Bylo třeba vytvořit nové postavy, jejich charakter i historii. Kniha je mnohem temnější než původní ff příběh. Hlavní hrdina opravdu zabíjel lidi a zabil jich mnoho. Velká část knihy se věnuje právě jeho minulosti.

Prečo upíri? Čo ťa viedlo k tomu, aby si si vybrala práve tieto bytosti?

Hodně jsem přemýšlela, jestli Dvě zrcadla zůstanou upířím příběhem, nebo ne. Existovalo několik variant. Jasná byla jedna zásadní věc – hlavní hrdina má nějaký zásadní problém. Něco si prožil. To něco ho nutí žít stranou od lidí. Nenavazovat vztahy. Nakonec jsem se rozhodla zůstat u upíří tematiky. Nabízí mnoho možností k vyprávění. Rozhodla jsem se ale udělat si tyto bytosti trochu jinak, vrátit se víc k draculovské klasice.

Musím priznať, že myšlienka zrkadiel ma veľmi upútala. Ako si prišla na nápad, že sa spoznajú prostredníctvom zrkadla? Kde si brala inšpiráciu?

Téhle otázky jsem se trochu bála, ale je mi jasné, proč se na to ptáš. Odpověď ale není nijak zajímavá. Ten první impuls přišel jednou u snídaně. Od té doby jsem přesvědčená, že Múzy milují obložené housky. ;) V hlavě se mi vynořila zásadní scéna příběhu, první setkání. Byl to jen takový záblesk. Ten zvláštní okamžik, kdy oba zjistí, že zrcadlo neodráží jejich pokoj, ale ukazuje nějaké úplně neznámé místo. Okamžik prvního očního kontaktu. Leželo mi to v hlavě pár dní. Přemýšlela jsem o jejich pocitech. Co dělali, než se uviděli. Kam jejich setkávání může vést. Tehdy mě to úplně pohltilo.

Majú postavy v tvojom príbehu nejaký reálny základ? Kto im „stál“ vzorom?

Tušila jsem základní dějovou linii, promýšlela chování a rozhodování postav. Vždycky, když vzniká nový příběh, znám své postavy jen povrchně. Jako když se s někým čerstvě seznámíte. Postupně, jak o nich píšu, vciťuji se a nechávám je jednat. Pro mě ožívají. Vím, že to zní šíleně, ale když jim to dovolím, mnohdy se rozhodují jinak, než jsem původně předpokládala. Během psaní jim tak nějak sedím v hlavě. Čím víc je znám, tím je to snazší. Vím, co by nikdy neudělali, co by v té-které situaci řekli.

Myslím, že postavy z Dvou zrcadel sa neurazia, ak nám prezradíš, ktorá z nich je tvoja najobľúbenejšia.

Při psaní Zrcadel se mi stala strašná věc! Ačkoli mě velmi fascinoval životní příběh Joshe Merbotha a vážně si myslím, že v reálném životě by mi z něj pěkně změkla kolena, pravdou je, že Dannymu Phillipsovi stačila jedna věta v jeho úvodní scéně a byla jsem ztracená. :D Takže je to Danny. Láska k němu mě vedla k rozhodnutí napsat mu jeho vlastní příběh. Ve Dvou zrcadlech jsem s ním nezacházela moc hezky.

Trvalo dlho, kým sa ti podarilo knihu vydať? Alebo - ako sa vydavateľstvo dostalo k Dvom zrkadlám?

Od okamžiku, kdy jsem začala psát až k datu vydání uplynul přesně jeden rok. Půl roku psaní, půl roku korektur.

Tady konečně můžu říct, kdo je vlastně hlavním strůjcem toho všeho. Mě samotnou ani nenapadlo něco z toho, co píšu vydat. Připadalo mi, že na webu kolem mě publikuje spousta kvalitních autorek. Přesto se mi jednoho dne ozvala pro mě tehdy neznámá žena a několik týdnů do mě hučela, že bych to rozhodně měla zkusit. Skutečně jsem tomu uvěřila až ve chvíli, kdy jsem tu knihu držela v ruce. :D

Ta úžasná bytost se jmenuje Maruška Vaníčková a čtenářky ff ji znají pod nickem ambra. Sama píše neskutečně dobře. Kromě toho, že mi pomohla v zásadním rozhodnutí, byla mou první čtenářkou a také korektorkou. Jako zásadní bonus k tomu všemu se z nás staly přítelkyně. Jsem za ni strašně vděčná.

Do Hosta jsem Zrcadla posílala v podstatě na zkoušku. Bylo to jen pár kapitol. Chtěla jsem vědět, jestli to opravdu stojí za to. Případně se poradit, kam ten příběh nabídnout. Nakladatelství Host totiž do té doby tento žánr ještě nevydávalo. Pan ředitel Tomáš Reichel se ale rozhodl, že Dvě zrcadla vydá. Pro mě to bylo obrovské překvapení a samozřejmě radost.

Kto stojí za obálkou knihy?

Obálku vymyslela Kateřina Wewiorová. Nikdy jsme se osobně nesetkaly, ale průběžně jsem dostávala její návrhy a věděla, jak obálka vzniká. Jsem nadšená! Logo pusinky se zoubky považuji za skvělý nápad. I přední strana je velmi zajímavá a perfektně vystihuje charakter příběhu.

Viem, že v súčasnosti pracuješ na pokračovaní knižky Dvě zrcadla, ktoré by sa malo volať Dva meče. Prezradíš nám o ňom niečo? Kedy by sme sa ho mohli dočkať?

Jak už jsem naznačila, Dva meče jsou především příběhem lovce upírů Daniela Phillipse. Popisuje události, které s dvouletým odstupem navazují na Dvě zrcadla. Danny se přestěhoval a začal lovit na vlastní pěst mimo komunitu ostatních lovců. Hodně se změnil. To co se stalo na konci prvního dílu, ho poznamenalo. Z jistého důvodu při lovu dokonce nepoužívá ani lovecký amulet – zlatý meč. Tato kniha bude tedy hodně o lovcích, jejich způsobu života a vnímání světa. Nebudu moc napovídat, ale čeká nás samozřejmě láska – tentokrát velmi tvrdě vybojovaná - hodně akce a napětí. Doufám, že se mi podaří čtenáře i trochu děsit. 

Na tvojej oficiálnej webstránke nenájdeme „len“ teba. Kto sú tí ďalší?

Pozvala jsem své nejbližší přítelkyně, se kterými se znám díky stmivani-ff. Všechno jsou to úžasné dámy a také velmi talentované autorky. Jejich příběhy miluju. Čtenářky je budou znát pod přezdívkami ambra, Amisha a Bye.

Keď nepíšeš, čítaš? Aké knihy sú tvoje najobľúbenejšie? A na ktorých autorov nedáš dopustiť?

Vždycky jsem byla až chorobná čtenářka. Připadá mi, že jsem se většinou života pročetla. Miluju žánr fantasy, sci-fi, ale i historické romány nebo romantické příběhy. Přiznám se ale, že od té doby, co píšu, už nemám tolik času. Množství, které jsem dřív zvládla za měsíc, teď přečtu za rok. Pokud bych měla být konkrétní, v posledních letech jsem si zamilovala Julii Quinnovou, autorku romantických příběhů z dob Jane Austenové. Je úžasně vtipná, píše velmi čtivě a její příběhy mají i velkou hloubku. Chytily mě i knihy J.R. Wardové. K dlouhodobým oblíbencům patří Ray Bradbury, Jan Karonová, J.R.R. Tolkien a mnoho dalších.

Píšeš knihy, poviedky, staráš sa o fanúšikov, odpovedáš na odkazy neznámych osôb, aby sa ti ozvali na mail, lebo od teba niečo potrebujú (no áno, Shaola nevedela, ako sa skontaktovať s Karolkou), chodíš na autogramiády... Máš vôbec nejaký voľný čas? Ako ho tráviš?

Teď bys měla vidět můj výraz. Je to těžké. Můj život se psaním velmi změnil. Mám dvě malé děti a ten čas, který trávím u počítače, se zákonitě někde musel odrazit. Ještě stále se snažím najít nějakou rovnováhu. Je pravda, že mnohem méně spím. :D Kontakt s fanoušky je pro mě velmi důležitý. Je to hnací motor každého autora. Psát na web je interaktivní záležitost. Hned víte, co se vám podařilo a co ne. Po vydání papírové knihy je to mnohem horší. Dlouho musíte čekat a doufat, že ta roční práce k něčemu byla. Takže ano, stojí mi to za to, napsat pár řádek poděkování. Nebýt čtenářů, psala bych si do šuplíku a ta radost ze psaní by byla poloviční.

Čo odkážeš svojim fanúšikom a tiež všetkým tým, ktorí snívajú o tom, že raz vydajú svoju vlastnú knihu?

To je velmi těžké. Po tom roce vím, že psaní musí člověk opravdu milovat. Trvá to dlouho a ne vždycky jste správně naladění. Musíte se psychicky obrnit, protože často je to opravdu dřina a řemeslo. Takový ten základní příběh, který napíšete s planoucím srdcem, to trvá pár týdnů. Pak vás ale čekají měsíce česání a oprav. Potřebujete kolem sebe lidi, kteří vás povzbudí nebo i láskyplně dloubnou do žeber. A potřebujete psát a psát a psát a psát. Protože váš jazyk se vyvíjí a roste. Je to jako s čímkoli jiným. Napadají mě další a další věci. Každopádně, pokud si myslíte, že to v sobě máte, zkuste si publikovat pár věcí na internetu. Snadno se dozvíte, jestli lidé na to, co děláte, pozitivně reagují.

Karoline predovšetkým ďakujeme za rozhovor a prajeme veľa inšpirácie a úspechov pri písaní ďalších kníh. Rozhovor pre Fantasy-svet.sk pripravila Shaola.