Žádná z mých postav nemá reálný základ

Uverejnené 18. 02. 2017, Autor/ka: Shaola

Pod pseudonymom Lusy Adams sa skrýva nový, svieži prírastok do českej fantastiky. Mnohí ju poznajú pod prezývkou Lu.Lusy a tiež ako autorku tituliek k Upírskym denníkom. Fantasy-svet vám prináša exkluzívny rozhovor, v ktorom sa dozviete niečo o autorke a jej prvotine - Odstínoch života.

Tvoje prvé čitateľky ťa poznajú pod prezývkou Lu.Lusy, na rodnom liste máš napísané Lucie Adamová a kniha ti vyšla pod menom Lusy Adams. Prečo? Čo pre teba znamenajú tieto mená?

Lu.Lusy je přezdívka, pod kterou se v internetových vodách pohybuju už od samého začátku věků (to mi bylo nějakých 12 či 13 let) a od té doby jsem se s ní tak sžila, že už bych nedokázala přenést přes srdce se jí zbavit. Moje občanské jméno je vážně jenom to – moje občanské jméno - a posledních pár let dokonce preferuju, když mi lidé říkají Lucy, s čímž začala moje paní profesorka angličtiny na střední.

Co se Lusy Adams týče, je to pseudonym který mi přišel jako nejmenší zlo, protože se tak moc podobá mému skutečnému jménu, jelikož je to prakticky jen jeho poangličtěná verze. Jedinou takovou “zvláštností“ je, že jsem si záměrně zvolila hláskování Lusy oproti normálnímu Lucy, přesně jako to mám ve své internetové přezdívce (což v obou případech lidé stejně neustále komolí :D), abych pseudonymu dodala trochu víc své osobitosti a líp se s ním sžila.

Prezraď nám na začiatok niečo o sebe.

Tak první věc, kterou by o mně lidé měli vědět, je, že o sobě nerada mluvím a tyhle otázky mě vždycky zabíjejí, protože ani vlastně o čem mluvit není. Jsem úplně obyčejná, brzo-už-dvacetiletá holka z vesničky nedaleko Prostějova, které se náhodou podařilo vydat knihu. Strašně mě baví, jak na mě teď lidé neustále poukazují jako na spisovatelku, protože já sama se za ni nepovažuju. Zatím.

Si z Česka, onedlho budeš mať 20 rokov, a vyšla ti kniha. Ale písať si začala už dávnejšie. Kedy a ako si sa dostala k písaniu?

Poctivě psát jsem začala v nějakých třinácti letech (ať žije fanfiction!), ale sklony věnovat se této krásné činnosti jsem měla už od doby, co jsem se naučila abecedu. Jako mála holčička s copánky jsem si psávala do bloku krátké pohádky – samozřejmě doplněné kvalitními ilustracemi – a zbožňovala jsem nejrůznější “slohovky“, co nám ve škole zadávali. To s přestupem na gymnázium opadlo (věřte mi, že být učitelem češtiny nucena číst každou slohovku a být vychvalována do nebes před třídou znuděných teenagerů je dobrý způsob, jak se propadnout hanbou), ale psaní mě nepustilo. Ba naopak jsem v patnácti přitvrdila a začala se věnovat tvorbě výhradně vlastních příběhů.

A čo konkrétne Odstíny života? Kde sa vzal nápad na príbeh Alexandriny Avitalovej, ktorú v deň jej devätnástych narodenín zavraždili, po troch rokov sa prebudí „k životu“ plnému mágie a diabolských stvorení a podľa proroctva má práve ona rozhodnúť boj medzi dobrom a zlom?

To bych taky ráda věděla! Původní koncept příběhu o Alex jsem vymyslela ve třinácti, kdy se u mě láska k psaní poprvé naplno projevila, ale hádám, že tenkrát jsem ještě nebyla do “vypsaná“, abych dokázala něco tak komplexního vytvořit, takže jsem nápad odložila stranou. Sáhla jsem po něm znovu až o prázdninách roku 2009 (proto se také v tom roce začíná odehrávat Alexin příběh), pozměnila pár věcí (čti: prakticky všechno), víc to promyslela, stvořila postavy, a pak už si to žilo vlastním životem.

Jo a abych byla přesná, Alex se k životu probudila po 2 letech, 7 měsících a 14 dnech, ale kdo to počítá?

Napadlo ti vôbec pri písaní, že raz budeš držať v rukách výtlačok svojej knihy? Ako sa ti podarilo Odstíny života vydať?

Upřímně, v životě bych nevěřila, že se to vážně stane. Psala jsem s myšlenkou, že jednou, až to dokončím, zkusím OŽ poslat do nějakého nakladatelství, ale nevěřila jsem, že by o to mohli mít skutečně zájem, takže jsem s prací ani nijak nepospíchala. Kdyby to záleželo jenom na mě, OŽ by pravděpodobně nikdy nevyšly. Ale jak podotkla Michelle (Michaela Vysloužilá, autorka obálky a osoba, bez které bych OŽ nikdy nedopsala) očividně jsem se narodila pod šťastnou hvězdou, protože jsem narazila na toho správného člověka – resp. velice milou paní – která poslala několik kapitol OŽ své známé v XYZ, kde se to zalíbilo a posléze mě kontaktovali s tím, že by měli zájem, abych to pro ně dopsala. To se nedá nazvat jinak než jako nehorázná klika.

Kto čítal konečnú verziu ako prvý?

Tak to už si bohužel nepamatuju, nejspíš některá z mých kamarádek.

Ako prijala tvoja rodina a priatelia správu, že ti vydajú knihu?

Moje rodina to v té době moc neprožívala, protože to bylo ještě na hony vzdálené, ale moje kamarádky byly nadšené – některé dokonce víc než já! Ten týden, co jsem podepsala smlouvu, byl plný nadšeného výskání, poskakování a bujarých oslav :D

A čo názov? Vydavateľstvu sa vraj zo začiatku meno Odstíny života príliš nepozdávalo. No kniha sa tak predsa volá a pribudol ešte aj podnázov – Smrt je jenom začátek...

Když jsem dopsala rukopis, padla zmínka o tom, že by to chtělo vymyslet “prodejnější název“, ale jak čas plynul, nikdo už to téma znovu nenadnesl, takže se od toho očividně nakonec upustilo. OŽ jako OŽ přece jen už znala spousta lidí, což možná taky pomohlo, aby zůstal název zachován. A ten podtitul existoval celou dobu, jen já to brala jako tagline, takže si hošánek nakonec ještě polepšil :D

Na obálke je zvláštny znak. Znamená niečo?

Rozhodně! Když jsem v době, kdy OŽ byly teprve v kolíbce a nakladatelství nikde v dohledu, poprosila Michelle, aby mi jen tak pro zábavu splácala nějakou obálku, okamžitě jsem věděla, co by na ní mělo zaujímat čestné místo. Jelikož se celá kniha nese z velké části ve znamení Alexina poslání, chtěla jsem na obálku něco, co by ho rovněž symbolizovalo. Moje volba padla na Liamovu značku (viz. kapitola 11) a já jsem ráda, že znak zůstal zachován i na obálce oficiální :)

Na začiatku príbehu sa tvojej hlavnej hrdinke veľmi nedarí. Aká je? Podobá sa na teba?

Lidé, kteří mě znají a OŽ četli, tvrdí, že Alex je mi v mnohých ohledech strašně podobná, ale já to prostě nevidím. Jasně, možná jsem trochu zbrklá, drzá, vzpurná, občas nevrlá a náladová a za všech okolností neustále sarkastická, až to bolí, ale to přece neznamená, že se podobáme, no ne?

A teraz dobrá správa pre všetky dievčatá a ženy, ktoré budú tvoju knihu čítať – vraj je plná krásnych sexi chlapov. Existuje pre nich nejaký reálny vzor?

Jsem si jistá, že někde reálná verze Gaba, Matta, Douga a všech ostatních existuje, ale já bohužel nikoho z nich ještě nepotkala. Pokud na ně ale někdo náhodou narazíte, máte povolení jim dát moje telefonní číslo. :D

A čo ostatné postavy? Kde hľadáš inšpiráciu pre ne?

Žádná z mých postav nemá reálný základ – aspoň si toho nejsem vědomá. Všichni vznikli výhradně a pouze v mé hlavě a upřímně jsem docela i ráda, že nikoho z nich ve svém okolí nemám, protože bychom se navzájem nejspíš pozabíjeli. :D

Ktorú z postáv si si obľúbila najviac?

Jako správná spisovatelka bych měla říct všechny, ale jelikož už jsem dřív zmínila, že se za spisovatelku nepovažuju, můžu se otevřeně přiznat, že Matta – aspoň pro tuto chvíli. Pro mě osobně je jednou z nejzajímavějších postav, protože svoje pravé já tak dobře střeží a jsou chvíle, kdy šokuje i mě samotnou, i když jsem si myslela, že už jsem ho konečně prokoukla. Miluju jeho smysl pro humor a jeho citlivé srdce, které skrývá za fasádou playboye, a jsem přesvědčená, že má rozhodně ještě co nabídnout.

Čo bolo pre teba pri písaní najťažšie?

Vůbec se k tomu psaní donutit. Jsem obecně prý neskutečně líný člověk – tak to o mně teda aspoň říkají – takže se mi do toho nikdy nechtělo. Vždycky jsem jen zapnula počítat a koukala do Wordu a nemohla se přinutit se do toho pustit. Ale jakmile jsem jednou začala a trochu se do toho dostala, psaní už šlo samo.

Vraj si už začala pracovať aj na druhom diely? Kedy sa ho dočkáme? Bude to záverečný diel alebo plánuješ 2-oj až X-lógiu?

Na dvojce jsem začala pracovat prakticky hned po dokončení jedničky, ale zatím jsem moc nepokročila, protože buď nebyla nálada nebo čas. Jestli ale druhý díl kdy vyjde je ve hvězdách, resp. v rukou nakladatelství, a já to nijak neovlivním. Každopádně bych samozřejmě chtěla, aby se OŽ dočkaly všech pěti dílů, které mám v hlavě naplánované a které uzavřou hlavní linii s tím, že si nechávám prostor i pro případná další pokračování.

Máš nejaký vzor medzi spisovateľmi?

Na tuhle otázku budu mít pokaždé stejnou odpověď – nemám žádný konkrétní vzor, obecně obdivuju všechny, kteří se nezalekli a dokázali následovat svoje sny.

Aká je tvoja najobľúbenejšia kniha?

To je jako zeptat se matky, které je její nejoblíbenější dítě! Existuje tolik výtečných knih, které naprosto a bezmezně zbožňuju, že je pro mě fyzicky nemožné vybrat si jednu konkrétní nejoblíbenější.

Čo by si na záver odkázala všetkým tým, ktorí snívajú o tom, že raz vydajú knihu?

To stejné, co jsem uvedla ve věnování na začátku OŽ: Nepřestávejte věřit. Sny se plní.

Ďakujeme Lusy za rozhovor a prajeme veľa úspechov pri písaní. Rozhovor pre Fantasy-svet.sk pripravila Shaola.