Kolektív autorov: Ve stínu Říše

Uverejnené 23. 11. 2017, Autor/ka: Jan Procházka
Autor/ka: Kolektív autorov
Názov diela: Ve stínu Říše
Séria: Antologie fantastických povídek
Vydavateľstvo: Epocha
E-shop: Epocha.cz
Rok vydania: 2017
Hodnotenie autorom recenzie: 98%
 

Nakladatelství Epocha je známé tím, že se věnuje vydávání knih o historii (především literatuře faktu) a knih, které mají co do činění s fantastikou všeho druhu.

Proto není divu, že antologii Ve stínu Říše vydali právě tam. Sedmnáct povídek našich domácích autorů spojují dvě témata - Druhou světovou válku a Třetí říši. Zatím co se filmová plátna nácky hemží odjakživa, česká literární fantastika se tématu druhé světové války dotkla jen párkrát. Přitom abych citoval z předmluvy Martina Fajkuse: „Náckové představují ideální záporácký materiál. Jejich třetí říše byla skutečným impériem zla a temnoty, které minimálně o silikonové desítky prsa poráží vše, co kdy byli schopni vytvořit Sauron i jeho velký učitel Morgoth.“ A navíc Adolf Hitler a jeho pohůnci vždy pásli po magických a mystických předmětech. Takový Indiana Jones by mohl vyprávět…

Editoři Leoš Kyša a Boris Hokr se rozhodli prolomit pomyslné tabu, které se kolem tohoto tématu vytvořilo. A tak vedle sebe stanuli jedni z nejlepších či nejplodnějších současných českých autorů a autorek a chopili se svých per a klávesnic a postavili se k úkolu čelem. Editoři nechali autorům volnou ruku a konzultovali s nimi pouze témata povídek „aby se nedublovali a neměl tam každý vlkodlaky.“ Přesto, nebo právě proto se povídky vyprofilovaly tak, že je editoři museli rozdělit do tří částí. Pojďme si je představit blíže.

Část první: Boj začíná

Julie Nováková, Markéta Klobasová, Tomáš Bandžuch, David Šenk

„Die Fahne hoch! Die Reihen fest geschlossen!
SA marschiert mit ruhig festem Schritt.
Kam'raden, die Rotfront und Reaktion erschossen,
Marschier'n im Geist in unser'n Reihen mit.
Kam'raden, die Rotfront und Reaktion erschossen,
Marschier'n im Geist in unser'n Reihen mit.“

Horst-Wessel-Lied (Hymna NSDAP)

První třetina knihy je věnována období těsně před válkou. Mračna se stahují. Evropou obchází strašidlo v hnědé košili a se svastikou na rukávu. Mnozí si z něj dělají legraci, někteří zaslechnou jeho hlas a přidají se k němu, a jiní už tuší, že zlo přichází. Povídka Oni Markéty Klobasové nám popisuje první německou expedici do Tibetu, ukazuje mystické kořeny nacismu a je jakýmsi prologem.

Opona padá, hra začíná nás přivádí do Prahy roku 1938. Tady Julie Nováková skvěle využila svou znalost laické veřejnosti nepříliš známých faktů o Pražském Novém německém divadle. A zároveň plodně využila prostor, který dostali od editorů všichni autoři, aby řádně představili svou povídku.

Tomáš Bandžuch nás ve své povídce Jitro po zlé noci přivádí do malé republiky Spiš, kde žijí v dobré shodě Němci, Slováci, Poláci, Češi i židé. Jenže ten klid je pouze zdánlivý. Musím říct, že tenhle příběh fiktivního státečku mi ukázal, co vedlo, nebo mohlo vést ke vzniku Slovenského štátu. A také jak šeredně se mýlili ti, kdo si z malého mužíka s knírkem dělali legraci.

A povídka Davida Šenka Dým nad Mnichovem o vášnivé lásce mladého řezníka nám naopak krásně ukazuje Německo těsně před a těsně po nástupu fašismu.

Část druhá: Boj zuří

František Kotleta, Pavel Fritz, Petr Stančík, Petr Schink, Roman Bureš, Jakub Mařík, Míla Linc

„It's a long way to Tipperary
It's a long way to go
It's a long way to little Mary
To the sweetest girl I know

Good bye Piccadilly
Farewell Leicester Square
It's a long long way to Tipperary
But my heart's right there.“

(It's A Long Way To Tipperary)

Dos grojse genareraj Fantiška Kotlety nám celkem vtipně ukazuje, jak je to s tím germánským okultismem. A vážně se vyplatí počkat si na doslov. Pavel Fritz nás naopak ve své povídce vezme jako jeden z mála mezi německé vojáky a v povídce Tenkrát na Ukrajině nám dokáže, že řídit tank s duchem ruského politruka za zády není žádná legrace.

Petr Stančík nás ve své typicky ujeté povídce seznámí s židovským speciálním komandem a ještě mnohem víc. Petr Schink nám jako jediný ukáže, že i američtí kluci vypluli za velkou louži, aby bojovali ve válce, která ani zdaleka není podle jejich gusta. A navíc potěší všechny fanoušky Charlieho Parkera. To vše v povídce s netypickým názvem Meyrink.

Díky Romanu Burešovi se setkáme s démony v příběhu o tom, co se stane, když lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani peklo neunese. O lidském dobytku toho věděli dost všichni, kdo si prošli koncentrační tábory. Jakub Mařík nás ve své povídce Chlad věčnosti zve do válkou zužovaného Londýna. Právě tam se odehrává souboj tajných agentů tehdejších velmocí. Že v něm hraje svou roli magie, je nabíledni.

Druhou část knihy uzavírá Míla Linc. Autor černého hvozdu nás zve do českého pohraničí a v honu na tlupu werewolfů nám nedá pokoj Dokud nás smrt nerozdělí.

Část třetí: Boj nekončí…

Jan Kotouč, René Vaněk, Petra Lukačovičová, Kristýna Sněgoňová, Lucie Lukačovičová, Dan Černý.

„Millions of machines on nitroglycerin
Thunder in us
There is no force no money and no power
To stop us now and change our fate
Before we rise
Now every problem is destroyed
We raise our hands and bodies to the peak
Into the Universe - towards the stars we go
Sending machines up to the sky

Machines we are sending to the skies
Above us all
And leave behind those who don't know
Of the final day
We leave in sleep those who don't know
(and) we leave at dawn
We are driven by the B-machine
(Wild B-machine - that never stops).“

(Laibach – B Maschina titulní píseň z filmu Iron Sky)

O tom, že boj nekončí, nás hned v první povídce poslední třetiny knihy přesvědčí Jan Kotouč. V Bondovsky laděném příběhu se agenti Mossadu snaží vypátrat a potrestat válečné zločince. Píše se rok 1951 a nastává Argentinské probuzení.

Já osobně bych zařadil tuto povídku na konec předchozí části. Proč?

Protože další v pořadí je René Vaněk, který svou povídkou Digimengele odstartoval sérii povídek, které s druhou světovou válkou a s třetí říší mají společného asi tolik jako film Iron sky. Příběh party neonacistů a sekačky posedlé duchem šíleného doktora Mengeleho jasně ukazují, jakým směrem se bude antologie Ve stínu Říše ve své závěrečné třetině ubírat.

Petra Lukačovičová nám pak ve své povídce Stroj na výrobu havranů ukazuje, jak na nacistickou mystiku nahlíží božstva nejrůznějších panteonů. Kristýna Sněgorová nám umožní Na vlastní kůži prožít díky reality show život v protektorátu. A Lucie Lukačovičová nás v povídce Jediný člověk vezme na akcí nabyté pátrání po zmizelém koncentračním táboře.

Celou antologii uzavírá Dan Černý. Ten uchopil s humorem sobě vlastním fenomén youtuberů a konfrontuje ho s pohrobky třetí říše v povídce Nacimars.

„Děkuji, bylo to krásné, děkuji,
vzpomínku svou ti věnuji.
Vždyť moje srdce máš.
Děkuji, za lásku tvou ti děkuji,
já vím, že znovu najdu ji,
i když mi sbohem dáš.“

(R. A. Dvorský – Děkuji, bylo to krásné)

Ve stínu Říše na mě zapůsobila jako velice kvalitní antologie s originálním námětem a dobrým výběrem autorů. Ačkoli ani zdaleka neznám všechny autory (ačkoliv hvězd české fantastiky se tu sešlo nebývale mnoho), není žádná z povídek vyloženě špatná. Samozřejmě je mi jasné, že není autor ten, aby se zavděčil čtenářům všem. A i já mám mezi povídkami své favority a outsidery.

Velice mě také potěšil prostor, který editoři poskytli autorům v úvodu povídek. Někteří jej využili měrou vrchovatou. Právě díky nim má z mého pohledu tato kniha svým způsobem i částečně vzdělávací přesah. Pokrytí předválečného období považuji v tomto ohledu za velké plus. Pánové Hokr a Kyša dali autorům dost velké pole působnosti a tak vznikla pestrá směsice povídek a žádné téma se neopakuje dvakrát. To je také věc, kterou se mnoha editorům nepodaří ukočírovat.

Vlastně jedinou výhradu mám. Trochu mě mrzí, že se tak málo povídek zaměřilo na pohled z druhé strany barikády a že i geograficky se autoři drželi na kontinentě. Copak Japonsko nebo Afrika neměly co nabídnout? Taková válka v Tichomoří nebo Tobruk…

Editoři v doslovu ke knize píší. „Naší snahou bylo vytvořit zajímavou knihu, která čtenářům ukáže, že autoři české fantastiky mají co nabídnout – zajímavé nápady, dobré řemeslo a příběhy dotažené do konce."

Myslím, že Leoš Kyša a Boris Hokr mohou být spokojeni. A věřím, že většina čtenářů bude spokojena také.

„Je zbytečno si ještě něco říkat
o tom, co snad je skryto v srdci mém.
Však přijdeš na to, až si budeš zvykat,
že já jsem někde v světě dalekém.“

(R.A.Dvorský – Děkuji, bylo to krásné)

Pre Fantasy-svet.sk recenziu napísal: Jan Procházka
Ďakujeme vydavateľstvu Epocha za poskytnutý recenzný výtlačok.