Neil Gaiman: Černá orchidej

Uverejnené 17. 02. 2017, Autor/ka: Tomáš Dostál
Autor/ka: Neil Gaiman
Názov diela: Černá orchidej
Séria: -
Vydavateľstvo: Crew
E-shop: Crew.Inshop.cz
Rok vydania: 2014
Hodnotenie autorom recenzie: 90%
 

Představovat Neila Gaimana mi přijde naprosto zbytečné. Vždyť tento scénárista a spisovatel je znám i mimo prostředí fantastické literatury a komiksu. Ať už filmy jako Hvězdný prach či scénáři ke slavnému seriálu Doctor Who – Pán času, nebo básněmi. Jak jde vidět, jedná se o muže mnoha zájmů. Ale než dosáhl celosvětového úspěchu, musel potvrdit své kvality. Což se mu povedlo právě knihou Černá orchidej, kterou se svým kolegou, kreslířem Davem McKeanem, udělal pro vydavatelství DC Comics.

Abych se přiznal, do této často uváděné a citované knihy se mi moc nechtělo. Není to způsobeno tím, že bych nevěřil jejím kvalitám či čitelnosti, ale vím, že na podobná díla musí mít člověk náladu. O čemž přesvědčí každého čtenáře hned první stránky tohoto komiksu. Vždyť už sáhodlouhé úvodní slovo připomíná ze všeho nejvíc rozbor díla. Čtenář se v něm dozví spoustu informací o historii a minulosti, a navíc je seznámen s postupy, které Neil Gaiman při psaní použil. Jako třešnička na dortu jsou popsána žánrová klišé, která svým přístupem autor rozbil.

Jedno z nich tvoří samotný začátek této knihy. Spoutaná superhrdinka, podle které se dílo jmenuje, je bez jakýchkoli zbytečných řečí nebo vytáček brutálně popravena. Scéna, která v té době u jiných tvořila pointu příběhu je zde podána s až naturalistickou grácií, a vytváří vlastně nosnou linku spojenou s hledáním pravdy, vlastní identity a původu hybridního spojení člověka a rostliny.

Neil Gaiman nám ve své knize předkládá příběh o béčkové superhrdince – Černé orchideji – vlastním jménem Susan Lindenové. Jak již bylo řečeno dříve, tuto bojovnici se zločinem potká hned na začátku nehoda, která jí zabrání ve vykonávání spravedlnosti. Každý komiksový čtenář očekává, kdy dojde k jejímu vzkříšení. A vlastně se ho i dočká. Ačkoli úplně jinak, než jsme zvyklí. Diky pokusům s mixováním lidské DNA a rostlin bylo totiž stvořeno několik bytostí, které jsou spíše rostlinami, než lidmi. A všechny mají drobky vzpomínek původní Susan Lindenové, ačkoli žádná z nich není onou superhrdinkou, kterou na začátku zavraždí. Díky tomu začíná jízda za hledáním vlastního původu.

Příběh, ačkoli by někdo mohl říct prostý a jednoduchý, je plný snových vizí, filozofických odkazů a odsuzování násilí. Ačkoli v jeho průběhu zemře několik postav důležitých pro děj, není to uděláno prostou formou „někdo umřel – nuda“, ale jedná se o citově vypjaté scény. Jde vidět, že autor umí mistrně pracovat s psychologií postav, bezchybně zvládá jejich motivaci, minulost i věrohodnost. Za plus považuji také objevení různých dílčích postav z DC univerza – namátkou Batman, Bažinám či Joker.

Samostatnou část tvoří závěr příběhu, respektive celá jeho pointa. Je zajímavá, perfektně dokreslující celou knihu, a svým způsobem i překvapivá. Tedy ne samotná pointa, ale pár okolností, která jí předchází. Musím říci, že celá pasáž od setkání s Bažináčem, odehrávající se v amazonském pralese, je prostě úžasná.

Za celkové vyznění knihy nemůže jen brilantní scénář Neila Gaimana, ale také strhující kresba již zmíněného kreslíře a režiséra Davea McKeana. Pro některé možná překvapení, ale ano, čtete správně – režiséra. Dave McKean totiž režíroval několik filmů, mezi známější patří Maska zrcadla z roku 2005, k němuž dělal scénář právě Neil Gaiman.

Raději nyní napíšu varování, protože mám v plánu se rozplývat… McKeanova kresba je totiž dokonalá. Nejedná se o klasické komiksové zpracování, tady se bavíme o uměleckém díle. Každý panel představuje obraz, který by klidně mohl viset ve světoznámých galeriích od Louvru po Sankt Petěrburg. Kreslíř až neskutečně zvládá zachytit snové pasáže scénáře, skvěle pracuje s neostrými a rozmazanými okny, a jeho tahy jsou jednoduše řečeno mistrovské. Je mi jasné, že tento styl není pro všechny, ale člověk si jej jednoduše musí zamilovat. Na světě je jen málo komiksových kreslířů, kteří dokáží takto pracovat s předneseným scénářem a svým umem mu vtisknout duši. Části jakoby zahalené oparem jsou jedny z graficky nejúžasnějších věcí, které jsme v komiksu, kdy viděl. Jak už jsem psal, toto není komiks, toto je umění.

Co se týká samotného zpracování knihy, je jednoduše úžasné. Jak jsme zvyklí u nakladatelství Crew. Čtenáři se do rukou dostane vymazlené vydání v tvrdých deskách a s poutavým papírovým přebalem. Obrovským plusem je velmi kvalitní papír, který snese i hrubší zacházení. Kvalitní jsou také použité barvy. Jak říkám, celkové zpracování je na velmi vysoké úrovni. Jedinou výtku mám k redakčním úpravám Filipa Gotfrida. Ne, že by byly špatné, jde vidět, že jsou na vysoké jazykové úrovni, jen bych pozměnil pár drobností s předložkami s/z. Použitý výraz „s kopce“ je velmi zastaralý a v moderní češtině nahrazený kvůli druhému pádu předložkou „z“. Netuším, jestli to bylo zvoleno kvůli celkovému vyznění, ale pro mě osobně je předložka „s“ velmi rušivá.

Závěrem bych rád řekl, že kniha Černá orchidej je i po tak dlouhé době od původního vydání stále aktuální a že má co nabídnout i současnému čtenáři. Snoubí se v ní kvalitní scénář s mistrovskou kresbou, vše doplněno kvalitním českým zpracováním. A kdyby nám teď nakladatelství Crew nepřipravilo souborné vydání Kasty metabaronů, klidně bych řekl, že tady máme adepta na knihu roku…

Pre Fantasy-svet.sk recenziu napísal: Tomáš Dostál
Ďakujeme vydavateľstvu Crew za poskytnutý recenzný výtlačok.