Robert Fabian: Dies irae

Uverejnené 17. 02. 2017, Autor/ka: Tomáš Dostál
Autor/ka: Robert Fabian
Názov diela: Dies irae
Séria: -
Vydavateľstvo: Straky na vrbě
E-shop: Straky.cz
Rok vydania: 2014
Hodnotenie autorom recenzie: 85%
 

Robert Fabian se na české literární scéně objevil zčistajasna a svým stylem se okamžitě zařadil po bok takových jmen, jakými jsou Jiří Kulhánek či Miroslav Žamboch. Stejně jako oni přinesl do naší literatury prvky něčeho, co jsme do té doby neměli – svižné akční příběhy doplnil o něco zajímavého, v jeho případě o poutavé prostředí military sci-fi. Již od prvních děl bylo jasné, že máme čest s člověkem, jenž se brilantně vyzná ve vojenských postupech, terminologii i vybavení, taktiku nepočítaje. A stejné atributy nám přináší i jeho nová kniha, Dies irae.

Příběh nás opět zavede do prostředí známého z autorovy knihy Planeta mezi dvěma slunci. Již od prvních řádků je jasné, že se jedná o knihu, která se snaží propojit celé Fabianovo univerzum do jednoho obrovského celku, v němž se nic nestalo náhodou. Jako na potvrzení se hned v druhé kapitole objeví známé družstvo Charlie z příběhů Semper fi či Mariňáků. A od té chvíle začíná jízda, na jakou jsme u Fabiana zvyklí. Akce střídá akci, zjišťujeme, že proti „proměněncům“ obývajícím pouštní planetu se dá bojovat, postupný průzkum odkrývá nové a nové poznatky. Autor však děj neutopil ve zbytečné akci, ale ukazuje a odtajňuje také minulost postav důležitých pro další děj.

Přibližně v půlce knihy dochází ke zlomu, kdy je do klasicky akčního příběhu vložena spíše teologicko-filozofická linka. Někomu tato proměna může přijít zbytečná či hůře čitelná, ale mně se nadmíru líbila. Přinesla totiž něco nového a neočekávaného. Nejedná se o berličku typu - tohle je osud a řídí naše kroky. Ačkoli je i toto téma nastíněné, a autor se „snaží“, aby si to čtenář myslel, z textu jasně vyplývá, že ačkoli došlo k jistým náznakům osudovosti, všem zúčastněným zůstala možnost svobodné volby. A přestože se na konci objeví prastará bytost, kterou můžeme považovat za absolutní zlo, neztrácí kniha nic na své přitažlivosti a čitelnosti.

Co se příběhu týče, na konci čtenář zjistí, že se vlastně dostal na stejné místo, kde začínal. Tento záměr je na jednu stranu působivý – jednotka přišla o několik členů, událo se mnoho věcí důležitých pro pokračování, odkryla se část minulosti jednotlivých protagonistů, hlavně pak tajemného Drobečka Wheelera – na druhou stranu jsem přibližně od čtyřsté strany očekával nevyhnutelný souboj s probuzenou entitou, ke kterému však nedošlo. Otevřený konec je sice fajn, ale říkám si, jestli stejný příběh nešel odvyprávět na kratším rozsahu. A docházím k překvapivému závěru, že ne. Místy nemístné poznámky a nikdy nekončící pošťuchování mezi jednotlivými členy družstva Charlie nám má předvést jejich odhodlání i vztahy. Každá jednotlivá událost Dies irae bude mít zcela jistě vyvrcholení v pokračování, na které se nesmírně těším.

Za obrovské pozitivum považuji fakt, že čtenář nemusí být seznámen s předešlými autorovými díly. Ano, zní to poněkud nesourodě, vzhledem k provázanosti, ale důležité informace jsou poskytnuty přímo v Dies irae, takže ačkoli jsem Planetu mezi dvěma slunci četl kdysi dávno, a Semper fi mi uteklo, dostal jsem se do děje překvapivě rychle. Již známá fakta jsou podána nerušivě a perfektně sednou do nastíněného prostředí, vzpomínkové dialogy členů komanda se starají o doplnění zbytku, takže na konci knihy člověk ví, nebo alespoň tuší, co se v předešlých odehrálo.

Autor si po celou dobu drží vysokou jazykovou i vypravěčskou úroveň. Akorát ke konci jsem měl pocit, že je vše šito horkou jehlou. Několikrát se objeví věta, která byla přepsána, avšak z původního znění zůstalo nějaké to slovo, které působí rušivě, občas se stane, že muž má ženský přísudek, apod. Není to nic závažného, ale posunutí termínu vydání o měsíc by jistě výslednému efektu prospělo. Až na těch několik drobností jde však vidět, že se jedná o text vymazlený, na kterém si dal záležet nejen autor, ale také vydavatel a korektorky.

Zřejmě nejsilnější Fabianovou zbraní jsou popisy, které jsou napsány velmi zručně a poutavě. Ať už jde o prostředí, futuristické mimozemské stavby či bojovou techniku, tak samotné válečné a vojenské postupy. Ty jsou popsány naprosto uvěřitelně a přesně evokují myšlenky moderního vedení války. Líbí se mi pasáže, které někomu možná přijdou nudné – vojáci se „zakopou“ na strategickém místě a vyčkávají – avšak ve své podstatě právě tyto kroky jsou jedinou správnou alternativou, kterou lze v neznámém prostředí při očekávání útoku použít. A navíc se tím získává další prostor pro vnitřní vývoj postav a jejich psychologii. Zcela samostatnou kapitolu tvoří popisy akce, soubojů a hlavně pak přeměn a proměn jednotlivých postav, s nimiž se během čtení potkáváme. A je jedno, zda se jedná o přeměny fyzické – velmi naturalisticky ztvárněné a popsané – či psychické. Výsledný dojem je naprosto famózní.

Je možné, že se objeví několik škarohlídů, kteří budou tvrdit, že toto není Fabian, na jakého jsme zvyklí, avšak s takovýmto vyjádřením nemohu souhlasit. S Dies irae dostáváme vydatnou porci všeho, na co jsme zvyklí, plus něco navíc. A jak moc to ve výsledku bude zvládnuté, můžeme soudit až po přečtení pokračování, protože kniha tvoří velmi slušný rozjezd. A už nyní je jedno jisté – pokračování se bude nést ve stejném duchu akce, akce a další akce. Přesně tak, jak se nám to líbí.

Kniha se prodává ve standardním rozměru nakladatelství Straky na vrbě, její čelní strana znázorňuje vojáky připravené k boji. Dvě věci, které považuji za menší překážku a zklamání. Prvně zmíněný standardizovaný rozměr je spíše na škodu, než k užitku. Vzhledem k poštu stran se kniha špatně drží, hned po prvním čtení skončila její vazba nenávratně prohnutá. Větší formát by byl zřejmě lepší variantou. Ale třeba se dočkáme nějaké speciální edice v pevné vazbě, kterou by si Dies irae zasloužilo. Toto však není výtka vydavateli, spíše všeobecný povzdech – viz série Morituri od Walesu či některé knihy od Trifidu. Co se týká kresby, je poutavá, dokáže zaujmout, avšak vůbec neodpovídá popisům, které nám autor poskytnul v příběhu. Nevadí, protože v závěrečném doslovu vydavatele se dozvídáme vysvětlení. Pevně věřím, že u příští knihy již ke komplikacím s kreslířem nedojde.

Kniha jako celek působí velmi dobře. Určitě by neměla chybět v knihovně milovníků příběhů Roberta Fabiana, ale neztratí se ani u těch ostatních, kteří mají rádi netypické akční příběhy se špetkou překvapení. Musím se přiznat, že po dočtení jsem byl poněkud zklamaný z otevřeného konce, avšak o to více se těším na další příběhy družstva Charlie. A čekání si všichni můžeme zkrátit reedicí Planety mezi dvěma slunci, která má brzy vyjít…

Pre Fantasy-svet.sk recenziu napísal: Tomáš Dostál
Ďakujeme vydavateľstvu Straky na vrbě za poskytnutý recenzný výtlačok.