Vladimír Šlechta: Střepy z Apokalypsy, Kyborgovo jméno a Keltská brána

Uverejnené 17. 02. 2017, Autor/ka: Tomáš Dostál
Autor/ka: Vladimír Šlechta
Názov diela: Střepy z Apokalypsy, Kyborgovo jméno a Keltská brána
Séria: cyklus Oggerd
Vydavateľstvo: Brokilon
E-shop: Kosmas.cz
Rok vydania: 2010
Hodnotenie autorom recenzie: 85%
 

Vladimír Šlechta je známý český spisovatel, který se proslavil hlavně sérií Krvavé pohraničí, fantasy cyklem pojednávajícím o hraničním území mezi teritorii lidí, elfů a skřetů. V dnešním článku se však blíže podíváme na jinou jeho sérii, a to postapokalyptický cyklus o Oggerdovi. Zaměříme se na knihy vydané nakladatelstvím Brokilon, kde vycházejí jak reedice starších děl, tak i novinky, které ještě jinde nebyly publikovány.

Díky nakladatelství Brokilon se nám tak do rukou dostává trojice knih – Střepy z apokalypsy, Kyborgovo jméno a závěrečná kniha série - Keltská brána. K uzavření cyklu chybí ještě Ostří ozvěny a Projekt Berserkr, jejichž vydání se také plánuje, ale zatím není známo žádné bližší datum. Cyklus doplňuje Emma z umírajícího města, jejíž recenzi připravujeme. Tato kniha je však samostatná. Odehrává se sice v tom samém světě jako Oggerd, avšak o nějakých sedmdesát let dříve.

Trojice zatím vydaných knih představuje zajímavý průřez Oggerdovským universem. Zatímco první je sbírkou několika povídek, zbylé dvě jsou samostatnými romány. Velikým pozitivem je fakt, že knihy člověk může přečíst bez předchozích znalostí světa i hrdinů. Dokonce nemusí ani dodržovat posloupnost. Každá je psána jako samostatný a uzavřený příběh spojený právě světem a postavami.

Jak již bylo řečeno, s některými příběhy jsme se již mohli setkat. Týká se to hlavně povídek ve sbírce Střepy z apokalypsy a románu Kyborgovo jméno. Rozhodně bych je však nezatracoval kvůli tomu, že kdysi vyšli někde jinde. Autor totiž příběhy kompletně přepracoval. A tak ve sbírce zůstaly neupravené jen dvě povídky. A ačkoli mnozí z nás ve starých Ikariích i sbornících četli různá Oggerdova dobrodružství, zde se představují jejich nové verze. Zřejmě nejmarkantnější změny se dočkala kniha Kyborgovo jméno, která je oproti původní verzi přepracována z er formy do ich. Vypravěčem se stal Gowery Fink, přáteli zvaný Pěnkavka. Tato změna přinesla velice zajímavé zpracování a přepsání některých pasáží. Takže ačkoli se může zdát, že nově vydávané starší části nemá cenu kupovat, jedná se o omyl. Člověk totiž dostane úplně jiné knihy. Navíc ve stejném formátu, stejnými grafickými úpravami a zdařilými obálkami Michala Ivana, které zobrazují pasáže přímo z předkládaných knih.

A teď již k samotnému příběhu. Ten nám představuje válečníka majora Oggerda, kvůli kresbě, jež má vyvedenou na svém bojovém pancíři, občas nazývaného Orlosup. Jedná se o prototyp kyborga, který má v mozku jednoduchý mikroprocesor zlepšující jeho vnímání a ovládající pumpování a odbourávání adrenalinu. Díky tomu vidí ve tmě jako kočka a dokáže vyvinout neuvěřitelnou rychlost. Při jeho dobrodružstvích ho doprovází technolog Hal Hargo, hotový Einstein postapokalyptického světa, a vyjednavač a herold Gowery Fink zvaný Pěnkavka. Společně putují světem zničeným druhou energetickou válkou a hledají takzvané střepy apokalypsy – technologii atlantické civilizace zničené válečným konfliktem. Pohybují se zemí, která svým uspořádáním připomíná feudální dobu, některými rysy pak devatenácté století.

První kniha, stylově pojmenovaná Střepy z apokalypsy, nám přináší sérii kratších i delších povídek. Dohromady je jich šest, a to z rozdílných období životů hlavních hrdinů. Hned na začátku nás kniha v krátkém prologu seznámí s tím, jak se rozdílná trojice dala dohromady, aby nás vzápětí vrhla do zničeného světa. A to nekompromisním úvodem v podobě povídky Dóm, která svou inspiraci akční hrou DOOM ani v nejmenším nepopírá. Dokonce se tím chlubí a sama na to upozorňuje. Akční rozjezd se zajímavou zápletkou přesně podle mého gusta. A jsem si jistý, že nejsem jediný, komu sedne. Začíná se v ní totiž utvářet obraz s charaktery hlavních protagonistů. Navíc ukazuje, že akční téma postapokalyptického světa má autor zvládnuté na jedničku a propracované do nejmenšího detailu.

Poté následuje kratičké zvolnění v podobě intermezza Legendární zbraň tvořícího zároveň úvod nejdelší práce, povídky Chlapci od Běžícího ohně. Ta zdařile ukazuje, co se stane se zábavním parkem protkaným nejmodernější technologií za více jak čtvrt tisíciletí nečinnosti. Když se k tomu přidá ještě pár napůl šílených individuí, je o problém postaráno. U této práce oceňuji fakt, že se nejedná o tupý akční příběh, ale o komplikovaný kolorit sci-fi, postapo, detektivky i dalších drobností. Pokud by nás snad úvodní povídka nepřesvědčila o tom, že Šlechta je vypsaný autor se smyslem pro detail, tato to rozhodně napraví.

Jako poslední jsou v knize práce Faerie a Saliny. Obě do propracovaného světa přidávají nový prvek – okultismus. Jedna jako holý fakt, se kterým je třeba počítat, ta druhá odhalí, že existuje něco silnějšího, než okultismus – imaginace. S neskutečnou lehkostí nám vysvětlí, že ne vše, co lidský mozek vnímá, je skutečné. A jak jednoduše ho lze za jistých okolností a s použitím technologií oklamat. Povídky tvoří efektní tečku za celou knihou, přitom dávají dostatek prostoru k pokračování.

Další díl série tvoří kniha Kyborgovo jméno, která již vyšla v roce 2003 u vydavatelství Straky na vrbě. Oproti původnímu vydání se změnilo vyprávění z er formy do ich. Jak už jsem zmiňoval výše. Tím pádem se také muselo upravit celkové vyznění knihy a došlo samozřejmě i na pár jiných změn. Což je výhodou pro čtenáře, neboť za své peníze získá jiný příběh navíc doplněný obálkou, která odpovídá obsahu. Změna má však i jedno menší negativum, a to fakt, že korektorovi na dvou místech utekly chybky způsobené úpravami, takže vypravěč o sobě mluví ve třetí osobě. Jedná se naštěstí jen o drobnost, která výsledný zážitek nemůže zkazit a čtenář na ni rychle zapomene.

Co se obsahu týká, je člověk okamžitě vtáhnut do děje. A to dobře napsanou akcí na záchranu nezvěstného vědce. Akorát, že ve světě Vladimíra Šlechty není nic tak prosté, jakým se může na první pohled zdát. Takže ačkoli Oggerd se svými společníky na začátku hledá ztraceného vědce, odsouzeného vraha, na konci příběhu je vše jinak. Navíc se celý zdánlivě jednoduchý případ zkomplikuje únosem Oggerdova technologa Hala Harga. Takže se během okamžiku změní zdánlivě jednoduchý případ na zběsilou honičku za záchranou ztraceného člena výpravy. Dochází k postupnému odhalování rozsáhlého spiknutí protkaného korupcí a událostmi starými dvacet let. K hlavním hrdinům se přidávají nové postavy, které doplňují děj o další zajímavé linky. Překvapivě se na scéně objeví i mimozemšťané. Ale jak už jsme u Šlechty zvyklí, nejedná se o žádné násilně našroubované téma, ale bravurně zvládnuté ozvláštnění, které má krásné logické vysvětlení. Navíc se nejedná o mimozemšťany v pravém slova smyslu. Jejich identitu si však každý čtenář musí odhalit sám.

Poslední knihu série představuje Keltská brána, která ještě nikdy jinde nevyšla. Jedná se tedy o „novinku“. Navíc se dle slov autora má jednat o poslední knihu série. Tuto informaci však vyvrací otevřený konec, který přímo vybízí k pokračování, a také fakt, že sám autor má milion různých plánů, které se mají týkat i Oggerdovského cyklu. Pevně věřím, že se pokračování dočkáme v dohledné době.

Oproti ostatním knihám má tento díl komornější rozjezd, jenž však není skoupý na překvapení. A jedno z nich je vážně šokující. Tedy pro čtenáře znalé postav, charakterů a okolností. Začátek příběhu se odehrává v Oggerdově blízkosti. Jeho družina je totiž rozpuštěna, a každý z hrdinů se protlouká světem sám. Pěnkavka se vrátil domů do Paragu, Hal Hargo se stal profesorem na univerzitě a Oggerd se usadil. Shoda náhod a nenápadné tahání za nitky však zařídí, aby se hrdinové opět sešli. A to na palubě jedné ze dvou vzducholodí, jejímž velitelem se na tuto akci Oggerd stal. Ale jak už jsme zvyklí, běžná pozorovací mise zajímavého jevu se poněkud zkomplikuje. A tak se není co divit, že je trojice hrdinů po návratu vybrána, aby prozkoumala jinou anomálii, která však svými vlastnostmi tu původní až nápadně připomíná. Opět dochází k rozplétání složitých mocenských struktur, lží, polopravd a jiných zajímavých věcí, kterými se mocní baví. Vše okořeněno doplňujícími informacemi o tom, kdo z hrdinů co dělal, zatímco se neviděli. Příběh rychle nabírá otáčky, které vyvrcholí únosem Pěnkavky Goweryho a vstupem do podivné anomálie, ve které ne zcela platí fyzikální zákony svazující proud času. Mimoto se na scéně objevují podivné bytosti schopné zničit celou říši. Hrdinové postupně rozplétají složité pozadí anomálie i zákulisních her.

Kniha má velmi svižné tempo a graduje až do překvapivého závěru. Autor si pěkně vyhrál s atmosférou i jednotlivými charaktery, nechal několik nevyřešených otázek, a dal tak prostor k možnému pokračování. I kdyby však pokračování nikdy nebylo, jedná se o důstojnou tečku za perfektní sérií.

Vladimír Šlechta umí perfektně pracovat s příběhem, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a představit mu do detailu propracovaný svět. Jeho díla z Oggerdovské série se vyznačují zajímavým mixem různých žánrů. Za pozitivum lze považovat i fakt, že se díky celkovému vyznění představované společnosti nebrání ani prvkům retrofuturismu, potažmo steampunku. Z textů jde vidět, že to není primární záměr, ale i tyto drobnosti zpříjemňují čtení. Líbí se mi také práce s jednotlivými postavami, jejich charaktery a vlastnosti. Menší nedostatky lze spatřit u ženských postav, ale jsou to takové maličkosti, že je člověk automaticky přejde. Protože hlavní hrdinové jsou vykresleni opravdu pečlivě.

Dalším obrovským pozitivem je celkové zpracování knih, za které musím Brokilon pochválit. Jde vidět, že si na nich dali opravdu záležet. Obrovským plusem je jednotné provedení všech vydaných dílů, a také fakt, že i po několikátém přečtení lepené vazby pevně drží. Menší výtku bych měl k jazykovým úpravám, ale nejedná se o nic hrozného – několik překlepů, pár opakujících se stejných slov v jedné větě, apod. Avšak tyto drobnosti člověk spočítá na prstech jedné ruky a výsledný dojem nemohou nijak narušit.

Série knih z Oggerdovského univerza rozhodně stojí za přečtení. Jedná se totiž o velmi dobře zpracovaný postapokalyptický příběh, který si na nic nehraje. Snaží se být sám sebou a přinášet čtenáři to nejdůležitější – potěšení a netypický zážitek. Navíc pro nás Brokilon připravuje i reedice zbylých dvou knih a v neposlední řadě se zřejmě dočkáme i pokračování. Ať už v podobě další sbírky povídek, či samostatného románu…Plány do budoucna jsou veliké a nám nezbývá než doufat, že dojde k jejich realizaci. Oggerd si to totiž zaslouží…

Pre Fantasy-svet.sk recenziu napísal: Tomáš Dostál
Ďakujeme vydavateľstvu Brokilon za poskytnutý recenzný výtlačok.